Hlinovský Milan nám odpovídal(a) na otázky...
31.05.1970

1) Ahoj Milane, začneme pochopitelně u florbalu. Jak si se k tomuto sportu vůbec dostal a proč zrovna ve Slavii?

Ahoj. K florbalu jsem se dostal oklikou. Mám synovce, býval extraligovým hráčem a florbal jsem poprvé zaregistroval díky němu. Ale jako zarytý hokejista jsem z počátku synovcovu zálibu nebral vážně. Florbal byl moc slušný, na nohy rasovina, brankář v brance musí nedůstojně klečet bez výstroje, krátké hokejky, divný pravidla. Mám také syna Ondru.Ten nás doma od malička přemlouval, že by chtěl hrát hokej. Nejprve jsme ho šoupli mezi fotbalisty, ale i přes to, že ho fotbal bavil a baví, nepřestal „otravovat“ s hokejem. Ondrův kamarád Vráťa začal chodit na kroužek florbalu a potom do nějakého oddílu. Z nějakého oddílu se vyklubala Slavie, ta byla od nás za rohem a už to bylo. Ondra spokojeně stál na hřišti s vytouženou hokejkou v ruce, já za mantinelem. Potom jsem se zranil, operace, půl roku berle, nuda bez sportu. Jen tak jsem očumoval za mantinely, tak jsem se tomu velkýmu fousatýmu trenérovi nabídl, že bych občas pomohl s těma malejma krimošema. A z občas bylo pokaždé.

2) V současné době si na Slavii trenérem mladších žáků. Jak tě trénování baví a co říkáš na zdejší mládež na Slavii?

Trénování mě občas pobaví, občas rozpláče. Je to pro mě koníček, poslední dobou si musím dávat pozor, aby se z něj nestal kůň. Baví mě pozorovat pokroky kluků a holek. Baví mě pozorovat, jak někteří začínají dávat florbalu čím dál tím víc a začínají si uvědomovat své místo na hřišti a asi i místo florbalu ve svém životě. A to je potom radost koukat na Matěje Soukupy, jak neúnavně zas a znovu nabíhají do tréninkových slalomů se stoprocentním nasazením a stoprocentní tréninkovou účastí. Baví mě pozorovat Hynky Voráčky, jak nevynechají jediný míč, který mají v dosahu hokejky. Baví mě sledovat holky v našem mančaftu, jak se snaží a jaké pokroky dělají, bez mrknutí oka makají v klučičí partě a v početní nevýhodě. Tak to mě baví. A nebaví mě lenost a nezájem.

Než odpovím na druhou část otázky, dovol mi prolog. Začnu u trenérů. Kdyby nebylo té armády pro věc zapálených magorů, byli by už sportovci i sport vymřeli. A to neříkám proto, že jsem trenér. I já své děti nejprve někomu přivedl a předal trenérům. Patří jim velký dík. A zvlášť v dnešní době Blesku, Novy, reality show, Facebooku a telefonů všech velikostí a tvarů, kdy rodiče jsou „jiní“ a děti taky. I trenéři jsou jiní. A na Slavii zvlášť. Raritou jsou však naši mladí trenéři, většinou školou povinní kluci, od kterých by člověk maximálně očekával zapálení pro ten svůj florbal a pak už jen pro holky, pivo, zpěv. Naši kluci dokážou dát kus svého srdce nejen tomu, ale i malým dětem, co jsou roztěkaný, neposlušný a hlučný. Příkladem je letní soustředění mládeže na Slavii. Tam kromě nás tatíků věnujících na oltář sportu týden dovolené, přišli každý den pomoct s „Krakenama“ naši mladí. Místo prázdninových radovánek byli v půl osmé na značkách a jeli to s námi až do odpoledne. A nebylo jich pár.

A teď k té mládeži. Máme děti, co si to u nás odbudou jako kroužek, aby nebyly doma samy. Těch je naštěstí menšina. Pak máme šikovné a snaživé děti. Těch je většina. Některé z nich jsou i sportovně nadané. Chybí nám živočišné a vůdčí typy. Rychlí grázlíci se šikovnejma rukama, chytrou hlavou, s kterou by ale šli i proti zdi. Ty potřebuje každý kolektivní sport. Připadá mi, že Slavia má samé Mirky Dušíny. A když se hrají zápasy, mnohdy to vypadá, jako by hráli Rychlé šípy proti Bratrstvu kočičí pracky (pozn. pro mladší generaci: použito z komiksů vycházejících v 60. a 70. minulého století). U dětí zvlášť je třeba mít v jejich kolektivu někoho, kdo je pozitivně strhne a za kým jdou a komu se chtějí po sportovní stránce vyrovnat. U nás se za prudkou ránu gólmanům omlouváme. Zatím se neumíme prát.

Ale naše mládež jde kupředu, prohráváme i vyhráváme, kluci a holky neubývají. Naopak. Především v nejmladších kategoriích začínají tělocvičny přetékat. To znamená, že je to s námi baví, baví je sport, baví je florbal. A to je hlavní. A při pohledu na trénink přípravky a elévů lze konstatovat, že za pár let bude mít Slavie po problému.

3) Co tě na florbalu nejvíce baví?

Florbal je rychlý. Až neuvěřitelně. Začal být konečně tvrdý. Hra nabízí neomezený počet kombinací. A hraje-li ho někdo, koho baví, přemýšlí u toho a umí hrát, tak je opravdu na co koukat. A to mě fakt bere.

4) Láká tě trénování jiné věkové kategorie než mladších žáků?

Jasně. Ženský. Ale jejich trenérům se daří a... musím taky pomáhat doma. Teď vážně. Doma pomáhám málo, tak kdyby...

Ne, opravdu vážně. Rád bych šel plynule dál s těma týpkama, co mám teď na starost. A taky bych měl věk a chuť na mužský, ale asi ještě trocha zkušeností mi chybí. Jak vidíš, láká mě lecos, ale zůstanu zatím tam, kde jsem. A rád.

5) Co myslíš, že je největší předností oddílu a naopak největší slabinou?

Přednost? Jednoznačně Milan Bejček. Je to chlap, kterého nám leckterý klub může závidět. Pro oddíl žije, dejchá, a kdyby mohl, tak se rozkrájí. Řídí dnes více jak čtyřset hlavou firmu plus v mládežnických kategoriích ještě většinu rodičů. A to je v dnešní době u takhle velkých firem pozice placená zlatem. A on to blázen dělá pro zábavu jako koníčka. Do toho začal řídit celý kraj, trénuje dvě družstva, píská. Prostě cvok. Ale prima cvok.

Další předností je členská základna. Nejen, že je velká, ale je to fajn parta podobně naladěných mladých lidí. Obrovskou přednost jsem už zmínil před chvílí. Tou jsou naši trenéři.

Slabina? Milan Bejček. Je jen jeden. Dále nízké sebevědomí jak hráčů, tak i klubu v porovnání s naší konkurencí. Jsme největší klub široko daleko, ale neumíme naši sílu řádně prodat. Samozřejmě základem je jí prodat po sportovní stránce a tam je především třeba řádně zamakat na zdravém sebevědomí všech zúčastněných.

V neposlední řadě vnímám jako slabinu nízký počet členů fanklubu Slavie. I když by se po nedávném plzeňském derby mohlo zdát, že opak je pravdou, fandů máme prostě málo. Většinu dětí rodiče přivezou, vysadí a odjedou. Po skončení turnaje si je přijedou vyzvednout. Aspoň, že včas. Na posledním domácím turnaji nám s pořádáním pomohli 3 rodiče z 16-ti hlavého mančaftu. V hledišti byli průběžně další 2 – 4 rodinní příslušníci. Takže jsme hráli ve vlastní hale za bouřlivého povzbuzování fanoušků týmů soupeřů. O tom, že ty 3 lidi celý turnaj proseděli za stolem časomíry, bez možnosti se vystřídat a povzbuzovat a řádně sledovat své děti, ani nemluvím. Takže tímto těm, co pomáhali, mnohokrát děkuji a prosím rodiče slávistů všech kategorií o přehodnocení vztahu k možným sportovním úspěchům svých potomků. S mou prosbou souvisí i návštěvy rodičů s dětmi na domácích zápasech starších kategorií. Tam totiž děti mají jedinečnou možnost omrknout, jak to má vypadat. Na vlastní oči uvidí rychlost, tvrdost, přesnost a nasazení. A současně nás bude v hledišti víc a budou se lépe cítit i ti na hřišti.

6) Nová sezóna je v plném proudu, jak si zatím spokojen či nespokojen s jejím průběhem?

Ze strany mlžáků bílých spokojenost. Až na tu katastrofu při posledním domácím turnaji, která při troše snahy, odvahy a štěstí katastrofou být vůbec nemusela. Vždyť první zápas s FBCéčkem jsme odehráli na jejich půlce a s remízou na konci. I mlžákama se táhne jako smrad slávistické prokletí v podobě nízkého sebevědomí a zoufalé koncovky. Ale kluci i holky jsou šikovní, oni si už s tím nějak poradí a zabojují i sami se sebou. Mají na to ještě dost času. Ukazuje se u nich mnohem větší herní pohoda při zápasech Bohemky (Bohemia liga malého florbalu – hraje se 3+1 na menším hřišti). Tam jsme je přihlásili, aby zkusili něco jiného, měly více místa na hřišti a tím možnost si vyzkoušet v klidu, co umí. A ono se tam ukazuje, že umí. A přímo šťastnej jsem z našich děvčat. V letošní sezóně jsme schopni dát dohromady celou dívčí pětku. A to je široko daleko v této kategorii rarita. Holky jsou zatím oproti klukům na hřišti zakřiknuté, ale trénink od tréninku se zlepšují.

7) Do očekávané sezóny ve druhé lize vstoupil také mužský A-tým a rozhodně ne podle svých představ. Sleduješ výkony mužů? Pokud ano, co na nepovedený začátek sezóny říkáš a čím je podle tebe zapříčiněn?

Jasně že sleduju. Leckoho z kluků už znám osobně a bývám jedním z prvních, kdo s Mildou mluví po zápasech telefonem hned po tetě Kateřině... a často se díky tréninkům vídáme, takže i chlapy probíráme. Nemyslím, že by ten vstup do nové sezóny byl nepovedený. Nemluvil bych o neúspěchu. Je to prostě daň za přestup do vyšší soutěže. Jen blázen si myslel, že to půjde jak po másle, a že kluci budou okupovat horní patra tabulky. Chlapi se musí otrkat, rozkoukat a naladit na správnou vlnu. Ale pozor!!! Podle mého názoru druhá liga není pro ty, co si chtějí jen tak zapinkat. Není jen pro zábavu. Je to už určitý závazek. Závazek k odmakané loňské sezóně, k lidem, co hráčům a jejich klubu věří. Závazek ke klubu a jeho barvám. Závazek vůči trenérům.

Letošní vstup Áčka do sezóny pouze odráží bolístky a neduhy většiny našich týmů. Důležité je tedy nazvat věci pravými jmény, abychom jsme si je všichni uvědomovali, koukat dopředu, vidět nějaký cíl a věřit mu i té cestě, kterou zvolíme.

V prvé řadě našich bolístek je nejistota a pomalý úsudek na hřišti. Dále sebevědomí, zdravé sebevědomí. Pohotovost. A kreativita. Ta je spojena s drzostí. A zdravá drzost je spojena se zdravým sebevědomím ... a už se točíme v bludném kruhu. A jak z něj ven je hlavní otázka této sezóny. Samo zlepšení prostě nepřijde. Kdo na něj bude čekat, holt ať čeká v Béčku. Ale pozor! Tam by se už měli rvát vlčáci, kteří chtějí nahoru. Takže podle mého názoru, by prospělo současnému stavu, více propojit Áčko a Béčko a jasně definovat systém, který by se týkal sestupů a postupů hráčů mezi oběma družstvy. To by prospělo zdravé rivalitě a nasazení v obou týmech.

Pokud se chci věnovat kolektivnímu sportu na určité úrovni, musím mít určitou disciplínu. Když to zrovna týmu neklape, začít otevřeně a racionálně komunikovat a především začít tvrdě makat od sebe. A teprve tehdy, když si začnou toto všechno zúčastnění uvědomovat, pak přestaneme vlát za zadky kluků z jiných týmů a s klidem rváče se jim koukneme do očí. Florbal je rychlá a tvrdá hra a nehraje se na kdyby, ale na góly a body.

8) A také něco mimo florbal. Jaké sporty provozuješ ty sám a nebo se na ně třeba rád podíváš v televizi?

Leckterý jsem zkusil a na všechny se rád kouknu i v televizi. Jako kluk jsem krasobruslil, hrál hokej, fotbal, tenis, volejbal. Miluji hory, pěšky, na běžkách, sjezdovkách i na kole. Jednou, dvakrát do roka si zaběhnu orientační závod mimo hlavní kategorii. To proto, aby děti a žena viděli, že ani poslední místo mezi nejhoršími nemusí člověka zlomit. V posledních letech už všechny ty sporty jen tak plácám. Pravidelně plácám už jen volejboš a fotbálek. Z novinek si rád zahraju in-line hokej a pozor - florbal. Tuto sezónu jsem se totiž zařadil mezi naše Céčkaře Slavie, abych piloval florbal naživo. Ale ten krátkej klacek mi zatím nějak nechce sedět v ruce a s dechem po čtyřicítce to není, v porovnání s mladejma, žádná sláva.

9) Když odbočíme od sportu úplně, nějaké další koníčky, které máš?

Mimo sport? Spánek. Příroda, výlety, především do lesů a hor, a když už se dokopu k manuální práci, tak mě taky chytí a baví. Miluju hudbu. Rád bych zase někdy hrál na jakýkoliv hudební nástroj a měl čas na kreslení, focení a jakoukoliv kreativní činnost.

10) Něco dalšího, co by si čtenářům o sobě prozradil?

Něco pikantního? Mám dvě o dost starší ségry ... takže jsem zkaženej a rozmazlenej. Mám šroubovanou nohu mnoha šrouby, několikrát provrtané koleno, které drží vaz z mrtvolky. Jsem ujetej na mlíko, Nutellu a rohlíky. Jím koprovku, kuře rukama a na vánočku si mažu máslo. Rád si občas dám Becherovku. Miluju srandu, baví mě vymýšlet kraviny a bavit kolektiv. Mám rád společnost. Rád bych na sebe prozradil, že nejsem takovej cholerik, jak snad někdy vypadám. Hlučnej jsem od přírody. Když už něco dělám, tak naplno. A to čekám i od ostatních.

11) A na závěr si vyber variantu, která je ti bližší. Pivo nebo cola? Fotbal nebo hokej? Messi nebo Ronaldo? Blondýny nebo brunety? Léto nebo zima?

Pivo nebo cola? Pivo. Když colu, tak napůl se sodovkou.
Fotbal nebo hokej? Hokej.
Messi nebo Ronaldo? Messi.
Blondýny nebo brunety? Ženy.
Léto nebo zima? Zima bývala, teď léto, ale jaro je nejkrásnější.

Sportu zdar, florbalu zvlášť! Hlína