Hořký Jan nám odpovídal(a) na otázky...
17.05.1994

Čau Honzo. Začneme tradičními otázkami kolem florbalu. Jak dlouho ho hraješ a jak si se k němu dostal?

Ahoj, jaj, hned na úvod jsi mě zaskočil, to asi budu muset hodně dlouho počítat... Tak nic, odhadnu to na devět let, i když ze začátku se tomu florbal moc říkat nedal, hráli jsme u nás před garáží s tenisákama, protože jsme neměli na florbalové míčky :D Dostal jsem se k němu tak, že mi syn šéfa mojí mamky z práce řekl, že na turnaj shání hráče a brankáře. S bráchou jsme do toho šli. On chytat nechtěl,protože chytá hokej a měl toho plné kecky a mě chytání tak nějak bavilo, tak jsem si řekl, že to zkusím a už jsem tam zůstal.

A jak si se dostal až sem do Slavie?

No, ve Slavii už delší dobu působí můj kamarád a dřívější spoluhráč Petr Hodl. Poznali jsme se před třemi lety, když jsme společně válčili ještě v barvách Kdyně. A tehdy šéf Slavie Milan Bejček sháněl brankáře do právě se rodící juniorky a Hodlík mě doporučil. Nicméně v juniorce nakonec brankáři byli, myslím, že Pavel Richter a Martin Škubal, tak nebyl důvod mě brát. A tak jsem šel další sezonu do nově se rodícího týmu v Klatovech, kde jsem sezónu chytal a chtěl pomoct naší juniorce a mužům, i když zde opět byly nějaké snahy o to, abych šel do Slavie. Před začátkem druhé sezony v Klatovech mě opět kontaktoval, ale já měl před maturitou, navíc jsem slíbil, že budu šéfovat u nás tým dorostenců, takže z toho opět sešlo. A letos už mám maturitu za sebou, začal jsem studovat v Plzni a tak jsem to konečně Milanovi Bejčkovi podepsal a jsem tady :D Jo,bylo a je to se mnou těžký :D

Brankáři mají nevděčnou a hodně těžkou roli. Co tě vedlo k tomu zvolit si tuhle profesi?

No, já hrál od malička hokej a i v něm jsem chtěl chytat, ale trenéři na hokeji nacpali do branky mého bratra. A jak jsme šli na turnaj, tak ho kluci opět chtěli do brány, ale on nechtěl. Tak jsem řekl, že to zkusím, hledal jsem si o tom něco na internetu, koupil si knížku a začalo mě to víc a víc pohlcovat a bavit. Sice jsem byl často omlácený, ale chytání mě chytilo a nepustilo (a to natolik, že jsem začal brát florbal jako sport číslo jedna před hokejem).

Jak důležitou součástí tvého života florbal je?

Pro mě je florbal životní styl, celý můj život a sport, který i když se vše podělá, mi vrací elán a radost do života. Nedovedu si bez toho kulatého nesmyslu a výborné party, co jsem zde poznal už svůj život ani představit a nechci! Navíc mě od loňska začalo bavit nejen chytat, ale i trénovat a pomáhat mladým hráčům v mých rodných Klatovech. Florbal tedy zabírá velkou část mého volného času i života a jsem rád, že mě v tom podporuje rodina. I když už nejeden člen rodiny kvůli tomu poznamenal, že jsem šílenec, blázen a psychopat, což asi opravdu jsem (přeci jen my brankáři jsme jiní :D).

Máš ve florbalu nějaké cíle, kterých bys chtěl dosáhnout?

Moje cíle jsou hlavně se florbalem bavit, protože člověk nikdy neví, co se může stát ať už po stránce zdravotní, nebo jiné. Makat na sobě a pomáhat svému týmu k co nejlepším výsledkům, prostě chytat co nejlépe to jde. K tomu určitě i přitáhnout k tomuto sportu co nejvíce hráčů a hráček a pomáhat mladších kolegům.

Co se ti na florbalu líbí nejvíce?

Líbí se mi ta jeho dynamika, rychlost a nevyzpytatelnost. Během minuty se zápas může úplně změnit a převrátit naruby. Taky se mi hodně líbí parta tady ve Slavii, dost jsem si to zde oblíbil a jsem rád, že mi kluci pomáhají a usnadňují mi zapadnutí do kolektivu, protože jsem přeci jen jeden z těch mladších v týmu.

Jak bys v krátkosti dosavadní průběh sezóny? (ženy, muži, junioři, dorostenci, žactvo).

Kdo mě zná ,tak ví, že je pro mě těžké něco vyjadřovat v krátkosti, ale kvůli tobě...myslím, že starší kategorie mají našlápnuto dobře, jen občas smolně nebo zbytečně ztrácí/me zápasy. U mladších kategorií je to myslím hlavně o tom, aby je to bavilo a o výsledky zase tolik nejde, hlavně zdraví.

Ve Slavii si stále téměř nováčkem. Řekni nám tedy ještě něco o sobě pro ty, kteří tě tolik neznají. Další koníčky, záliby a také jiné aktivity?

Říkají mi Bača, je mi 20 let. Jsem dost ukecaný, společenský člověk, který se rád směje. Docela opak časté uzavřené povahy brankářů i když i já se do sebe umím uzavřít. Rád hraji také hokej, fotbal, ve kterém fandím Bohemians 1905, čtu, poslouchám muziku, studuji historii a bavím se s přáteli a hodně rád jím a blbnu s Ejmou (otcovo psem) :D

Co naopak rád nemáš?

Nemám rád špatnou náladu, počasí a když je někomu z mých blízkých špatně nebo se trápí. Ze sportů nemusím volejbal, ten mi fakt nikdy nešel. Z lidských vlastností přetvářku a lenost dělat něco navíc. Z jídla mě nepotěšíte segedínských gulášem a dýňovou polévkou.

A na závěr si vyber variantu, která je ti bližší. Pivo nebo cola? Fotbal nebo hokej? Messi nebo Ronaldo? Blondýny nebo brunety? Léto nebo zima?

Pivečko, hokej jednoznačně, Kenwyne Jones (hráč z mé oblíbené země Trinidadu a Tobaga, obrovskej, 188cm vysokej s dredama, hraje momentálně za Cardiff), je to jedno, hlavně si s ní musím rozumět a nesmí jí vadit florbal, v létě je mi horko ve výstroji a v zimě mě zase studí ruce a rány do dlaní víc bolí, takže si ve finále nevybereš, ale asi spíš léto.