MS 2018 v Praze – pohled fanouška

19.12.2018 v 10:40

Překonaný divácký rekord, obhájený titul Finska, bramborová medaile pro Čechy a předražené pití. To všechno se mi vybaví, když se zmíní MS v Praze, ale rozhodně toho za zmínku stojí mnohem více. Se svojí rodinou jsem se zúčastnila tří herních dnů, 1. 12., 4. 12. a 9. 12., a dohromady jsem viděla celkem 7 zápasů, teď se s vámi podělím o své dojmy z největší sportovní akce roku v ČR.

První den, 1. 12., jsme vyrazili vlakem. I přes cestovní komplikace jsme se dostali na druhou třetinu zápasu Švýcarsko – Lotyšsko, v tu chvíli ještě vyhrávalo Lotyšsko 3:1. Diváků ještě moc nebylo a my si tak zápas užili docela v klidu. Protože jsme měli hlad, vydali jsme se prozkoumat naše možnosti - vyhrály nugetky.

Aréna se začínala plnit, a to nejenom švédsko-finskými fanoušky. Zápas Švédsko – Finsko byl o poznání ve větším tempu, překvapivě, a my začali pociťovat pořádnou fandící náladu. Já osobně jsem ze začátku fandila, jako vždycky, Švédsku, ale kolem druhé třetiny jsem názor přehodnotila a radovala se z finských gólů. A pak to začalo. 

Krátce před zápasem České republiky s Německem se tribuny zaplnily, světlo zhaslo, a MS se mohlo oficiálně zahájit. Na plochu vběhlo 16 tanečníků, kde každý z nich reprezentoval jednu zemi. Za doprovodu Smetanovo Vltavy představili postupně všechny státy. Byl to neuvěřitelný zážitek, po kterém jsem měla husí kůži ještě pět minut. Za sebe můžu říct, že tohle se organizátorům opravdu povedlo. 

Zápas jsem si užila, i když mu chybělo pořádné napětí a stejně jako většina arény jsem všech deset českých gólů oslavila. Pro nevelký úspěch nugetek jsme ochutnali salámovou pizzu. Jednoznačně lepší volba! Po konci nás nečekalo nic jiného než pořádné mačkání u východu a ještě větší tlačenice u vchodu do metra. Horko těžko jsme našli poloprázdný vagon a vydali se směr Smíchovské nádraží. Už při svém zahajovacím dni předvedl florbal v Praze svůj veliký potenciál.

Nabitá O2 arena během MS 2018:



Dva dny na to jsem po škole přišla domů, když mi rodinka oznámila, že jedeme znovu do Prahy, tentokrát autem. Rychle jsem pobalila věci, vzala český dres a vydali jsme se na cestu. Stihli jsme i dvě třetiny zápasu Norsko - Finsko, který Finsko jasně ovládlo a já se dokonce objevila i na velké obrazovce, což jsem opravdu ocenila. Zápas Česka se Švýcarskem nesledoval velký počet diváků, ale i tak se mi líbila atmosféra, kterou jsme dokázali vytvořit. Fandění mě velmi vyčerpalo, a tak jsem celou cestu domů prospala. 

Poslední, finálový den, jsme do Prahy jeli pendolinem a já cestou studovala slepou mapu, protože jsem trochu tušila, že v hale se k tomu nedostanu. V O2 Aréně jsme se podívali na třetinu a půl zápasu Lotyšska s Německem a pak jsme dali přednost tomu, abychom se pořádně najedli, a vydali jsme se do blízkého obchodního centra. Když jsme se vrátili do arény, v davu lidí jsme se probojovali k rozdávajícím slečnám s vlaječkami a já si nechala nalepit českou vlajku na tvář. 

A tak jsem s vlaječkami na tvářích a oblečeným českým dresem sledovala boj našich hráčů o bronzovou medaili. Všichni jsme se fanděním nechali unést, a výsledek mě zklamal, asi jako každého fanouška, ale budeme držet palce napříště. Poslední zápas mistrovství jsem fandila Finsku, líbil se mi jejich způsob hry už na MS v Rize, a tak jsem byla ráda, že obhájili vítězství. Co mě opravdu znechutilo, byla reakce švédských hráčů na druhé místo. Medaile sundali hned po tom, co je dostali, vyfotit se nenechali a někteří pak medaili odhodili na střídačku. To se mi nelíbilo a dost mi to zhatilo názor na švédský tým.

Umístění týmů bylo sice stejné jako na minulém mistrovství, ale pro mě bylo rozhodně lepší než minulé. Jak organizací, tak místem, tak atmosférou. Bylo poznat, že jsme doma a doufám, že se tato akce bude u nás opakovat dříve, než za 12 let. Florbalu přeji do budoucna i nadále tolik nadšení a zápalu, jako je tomu doteď a doufám, že se tento skvělý sport bude posouvat stále vpřed.

Související aktualita:
POZVÁNKA: Florbalový Štědrý den na Slavii i podruhé

Zobrazeno 153x