Aničko, kluboví příznivci tě jistě znají, ale mohla bys našim fanouškům a čtenářům přiblížit, jak ses ke Slavii dostala a jak dlouho už jsi její součástí?

Ahoj všem!
Do Slavie – a vlastně k florbalu obecně – mě přivedl táta, Milan Bejček, který stál u samotného založení klubu. Od té doby jsem téměř u všeho, co se ve Slavii děje. Vyzkoušela jsem si snad všechny možné role – od hráčky, rozhodčí, trenérky, sekretářky až po pořadatelku. Jediné, co mi zatím uniklo, je podávání míčků, jinak mám opravdu kompletní sbírku zkušeností.

---

Co všechno obnáší práce klubové sekretářky a zároveň hlavní pořadatelky elitních zápasů? Máš nějakou rutinu, nebo je každý týden jiný?

Sekretářka a hlavní pořadatelka jsou dvě zcela odlišné role. Jako sekretářka řeším hlavně administrativu – hlášenky, e-maily, změny zápasů a další organizační „drobnosti“, které jsou ale nezbytné.
Jako hlavní pořadatelka elitních zápasů mám na starosti především to, aby vše probíhalo hladce. Zajišťuji dostatek pořadatelů, rozděluji role a dohlížím na to, aby každý věděl, co má dělat.
V den zápasu mám už určitou rutinu – na hale jsem zhruba hodinu a půl před výhozem, připravuju stolek, rozdávám úkoly, a hodinu před začátkem následuje technická porada s týmy, rozhodčími a případně delegátem. Nezapomínám ani na předzápasové kafe (bez toho by to nešlo!), a během utkání dohlížím, že vše běží, jak má, nebo hasím menší problémy. Naštěstí jsme letos řešili minimum komplikací.

---

Co tě na téhle roli nejvíc baví a co je naopak největší výzva?

Největší výzvou byl určitě start sezóny, kdy jsme s příchodem 1. ligy mužů najednou čelili novým povinnostem – livestream, komentátor, větší počet pořadatelů... Navíc to pro mě byly první zápasy v roli hlavní pořadatelky, takže jsem musela vystoupit ze své introvertní bubliny.
Bavilo mě ale neskutečně, jak skvěle fungoval náš pořadatelský tým. Nezáleželo, kdo zrovna byl na hale – pokaždé jsme fungovali jako sehraná parta. Ještě jednou všem děkuju!

---

Máš za sebou spoustu sezón, turnajů i zápasů v různých rolích – na co vzpomínáš nejraději?

Těch krásných vzpomínek je opravdu hodně. Například postupové zápasy mužů nebo historický postup žen do Extraligy – atmosféra na těchto utkáních byla neuvěřitelná, díky skvělým fanouškům.
Ráda vzpomínám i na trenérské zážitky, třeba na Brno Open Game s ročníky 2005–06, kdy jsme hráli finále ve velké hale na Vodově. To mělo vážně grády – nástupy, hymna, skvělý zážitek.
A obecně všechny letní turnaje, které jsme s holkami absolvovaly, jsou plné zážitků. A pak samozřejmě na radost mých svěřenkyň, když se jim něco na turnaji podaří – to je k nezaplacení.

---

Jak se podle tebe klub za poslední roky proměnil? V čem jsme se posunuli?

Myslím, že je znát větší profesionalita – ať už v trénincích, tak v organizaci zápasů. Klub nestojí na jednom člověku, ale fungujeme jako tým, kde se každý doplňuje. Máme širší základnu trenérů, pořadatelů i dobrovolníků – ať už jde o zapojení rodičů, třeba v organizaci Florbálu, který je v režii maminek našich hráčů.

---

Kdybys měla vybrat jednu věc, na kterou jsi ve své práci nejvíc hrdá, co by to bylo?

Asi úplně nejčerstvější a pro mě největší radost – perfektní průběh elitních zápasů, na které jsme dostávali pozitivní zpětnou vazbu ze všech stran. V těch chvílích jsem byla na celý tým fakt pyšná.

---

Kromě sekretářské práce trénuješ také elévky a žákyně. Co tě na práci s holkami nejvíc baví?

S děvčaty pracuju už skoro devět let – ani nevím, jak to uteklo! Pořád mě to baví a stále to beru jako výzvu.
Obrovsky mě těší, že po mém boku stojí Lůca Bejčková a Kačka Valečková – skvěle se doplňujeme a věřím, že holkám můžeme hodně předat. Letos se k nám navíc přidala Verča Cviklová, kterou jsme dřív samy trénovaly, a teď se rozhodla stát součástí našeho týmu. To mě vážně potěšilo.
Na práci s holkami mě baví, že mě pořád něčím překvapí – většinou příjemně!

---

Jaký přístup se podle tebe u dětí nejvíc osvědčuje?

Za mě je klíčová komunikace. Být tam pro ně, brát je vážně, ale zároveň si udržet zdravý odstup.

---

Máš nějaký oblíbený trénink nebo cvičení, které u holek vždycky zabere?

Ještě nedávno bych řekla, že jakákoliv hra – prostě florbalový „zápas“ – byl top. Ale nedávno si holky místo toho vybraly posilování, takže občas mě opravdu překvapí.

---

Co tě naposledy opravdu potěšilo na tréninku nebo turnaji?

Ke konci sezóny jsem zkusila něco nového – nechala jsem trénink plně v režii hráček. Měly si samy vymyslet cvičení, vysvětlit ho ostatním, připravit pomůcky i zdůvodnit, proč to děláme. A výsledek? Naprosto super! Všechno mělo hlavu a patu, holky spolupracovaly a já v tom viděla náš trenérský otisk.

---

Jsi také součástí projektu SPORTLIFE SLAVIA. Jak ho vnímáš a jakou mu předpovídáš budoucnost?

K projektu jsem se připojila letos v únoru a jsem z něj nadšená. Nepotřebujeme, aby každý byl vrcholový sportovec – důležité je, aby si děti našly vztah k pohybu, a je jedno, jaký si vyberou.
Jsem ráda, že můžeme nabídnout i něco nad rámec florbalu a tím rozšířit sportovní možnosti pro další děti. Věřím, že SPORTLIFE má před sebou skvělou budoucnost – od září přibydou nové kurzy a program bude ještě pestřejší.

---

Co tě motivuje dál pokračovat v tom, co děláš?

Pořád mě to baví. Pořád cítím, že je kam se posouvat – jak v trenérství, tak ve fungování klubu, a že i já mohu něco nabídnout. Slavie je obrovskou součástí mého života a zatím si nedokážu představit, že bych to nedělala.

---

Co bys přála Slavii do dalších sezón?

Hlavně spoustu nadšených a šikovných dětí ve všech kategoriích – a k nim i podporující rodiče. A našim elitním týmům přeju co nejvíc úspěchů. Jsem moc zvědavá, jak se povede ženskému i mužskému „áčku“ s novými trenéry!

---

A co bys vzkázala rodičům, kteří zvažují, zda dát dítě na florbal?

Určitě přijďte vyzkoušet! Nic tím neztratíte a my máme v nabídce týmy pro kluky i holky všech věkových kategorií. Navíc – u nás nejde jen o florbal. Jde o partu, přátelství, budování sebevědomí a rozvoj pohybu. A myslím, že jsme vážně skvělá parta.