Jaké to bylo být součástí domácího mistrovství světa žen v roli dobrovolníka?

Účast na domácím mistrovství světa byla neskutečným zážitkem a obrovskou zkušeností. Dvanáct dní, na které budu vzpomínat jen v dobrém. Navíc když jsem se v létě dozvěděl, že jsem udělal dojem svým zájmem a „životopisem“ a budu působit na pozici team guida, bylo mi jasné, že to bude úplně jiný zážitek, než kdybych celé mistrovství jen ukazoval lidem, kam si mají sednout.

---

Působil jsi jako team guide lotyšské reprezentace – co přesně tahle pozice obnáší a s čím vším jsi týmu pomáhal?

Moje pozice spočívala v tom být k ruce celému týmu. Fungoval jsem jako prostředník mezi vedením turnaje a lotyšskou reprezentací, ale také jako někdo, kdo se v Česku bez problémů domluví. Ať už šlo o domlouvání transferů na halu, zajištění stravování, doprovod týmu všude, kde bylo potřeba, nebo organizaci mimoturnajových aktivit – například exkurze vysokých pecí ve Vítkovicích nebo návštěvu vánočních trhů v Brně.

Protože mě celý tým přijal velmi rychle a srdečně, trávil jsem s ním mnohem víc času, než bylo mou povinností – a rozhodně toho nelituji.

---

Jak vypadal tvůj typický den na MS z pohledu team guida – měl jsi spíš pevný režim, nebo se každý den řešilo něco jiného?

Můj typický den na mistrovství světa se vlastně ani nedá nazvat typickým. Každý den přinesl něco nového. Například jsem vyrážel už ve tři hodiny ráno z Brna do Prahy kvůli brzkému příletu týmu.

Celkově se moje dny odvíjely od programu reprezentace. Všude jsem tým doprovázel, vždy jsem je vyzvedával na hotelu, a kvůli častým dopoledním tréninkům a zápasům jsem musel vstávat opravdu brzy. Naopak díky rychlému zapadnutí do kolektivu jsem je často opouštěl až v pozdních nočních hodinách. A když se naskytl volný večer, vytvořili jsme si s kolegy vlastní program ve městě.

---

Jak na tebe působil samotný lotyšský tým?

Před turnajem jsem měl možnost výběru reprezentace. Nechtělo se mi volit tým z TOP 4, proto jsem zvolil Lotyšsko, které jsem považoval za aspiranta na páté místo. Už podle sociálních sítí mi tahle pobaltská země přišla velmi sympatická.

Výběru jsem nelitoval od prvních okamžiků – už cestou z Prahy do Brna jsem holky naučil hru „prší“. Věkově jsem měl k většině z nich velmi blízko, což socializaci výrazně pomohlo. Realizační tým byl navíc kapacita vedle kapacity. Hraní šipek před zápasy a neustálé vtípky po celý turnaj byly jasným důkazem, že mě nebrali jen jako team guida, ale jako dalšího člena týmu.

Celá reprezentace mi dokonce popřála a zazpívala k narozeninám, které jsem během turnaje slavil. Vrcholem byla turnajová afterparty – sice jsem za tým nechal opravdu dost peněz, ale byla to jedna z nejlepších nocí v mém životě. A po (doufejme) úspěšné maturitě přesně vím, kam si udělám výlet.

---

Doporučil bys dobrovolnictví na podobných akcích i dalším lidem z našeho klubu? Proč ano (nebo proč ne)?

Dobrovolnictví bych určitě doporučil všem. Přináší neskutečné zkušenosti a zážitky, ale hlavně poznáte skvělé lidi. Pokud jste extrovert jako já, užijete si takovou akci ještě víc. Takže pokud máte tu možnost, jděte do toho – nebudete litovat. A doufám, že se na Superfinále 2026 s někým z klubu potkám.

Na závěr bych chtěl poděkovat za skvělý rozhovor, Českému florbalu za šanci a především lotyšské reprezentaci za to, že o sobě můžu říkat, že jsem pátý na světě.