Je za vámi zajímavá zkušenost v podobě krátkého angažmá ve švýcarském florbalovém klubu Unihockey Basel Regio. Jak jste si to užili a na co budete vzpomínat?
MR: Řekl bych, že jsme si to oba užili maximálně. Poznali jsme spousty nových lidí a míst. Vzpomínat budu určitě na Švýcarsko jako takové, ale i na florbalové zážitky a zkušenosti.
MŠ: Ahoj, zdravím čtenáře, myslím, že oba jsme si to užili opravdu maximálně. Opravdu krásně prožité tři měsíce. Vzpomínat budu na zážitky, které jsem ve Švýcarsku prožil, na lidi, které jsem zde potkal a v neposlední řadě na mé krásné góly ;)

Co jste si zpět do Čech přivezli nejcennějšího nebo se naučili? Samozřejmě jak po sportovní, tak po osobní stránce.
MR: Kromě čokolády jsem si přivezl hlavně zážitky a zkušenosti, které už mi nikdo nevezme. Spíše, než naučil, jsem prohloubil „odvážnost“ řešit problémy a nebát se na něco zeptat, protože tam nebyl nikdo, kdo by to tu za mě udělal, kromě Šváchiče :)
MŠ: Nejcennější pro mě jsou a budou zážitky, těch mám opravdu nespočet, za což jsem opravdu moc rád. Tři měsíce 649 kilometrů od domova vás naučí alespoň trochu samostatnosti, procvičil jsem si angličtinu. Z pohledu sportovce jsem si vyzkoušel mít výrazně větší porci tréninků než v Čechách, to byl největší rozdíl, dále jsou to spíše drobnosti, které člověk po chvíli přestane vnímat.

Co vám naopak ve Švýcarsku nejvíce chybělo?
MR: Rodina, přítelkyně, kamarádi z Plzně...a svíčková :D
MŠ: Lidi. Přátelé a rodina mi chyběli od prvního dne, na ty jsem se těšil jednoznačně nejvíce. Po pár týdnech se mi stýskalo i po klasické české kuchyni, vepřo-knedlo-zelo nebo svíčkovou si v Basileji opravdu jen tak nedáte.

Přejdeme k florbalu. V krátkosti nám popište úrovně švýcarských soutěží a také družstva, ve kterých jste působili. Byla sezóna z jejich pohledu úspěšná?
MR: Nejvyšší tamější soutěže jsou o něco kvalitnější než ty naše, ale veliký rozdíl to není. Liší se to v zásadě jen v rychlosti a tvrdosti. Ale řekl bych, že hra je více takticky svázána. Působili jsme převážně v kategorii do 18 let a pak v tréninkové činnosti v týmu do 21 let. Začnu pozitivněji, a to kategorií do 21 let, kde se týmu povedla sezóna bez jediné porážky a probojovali se do nejvyšší soutěže.
V týmu do 18 let to byl pravý opak a s jedinou výhrou za sezónou se neudržela první liga a příští rok si zahrají tu druhou.
MŠ: Paradoxně náš hlavní cíl, se kterým jsme odjížděli, nevyšel. S družstvem U18 jsme bohužel sestoupili z nejvyšší ligy, je potřeba říci, že soutěž byla extrémně kvalitní, náš tým, ani s českou pomocí, bohužel téhle kvality nedosahoval, a tak se očekávané stalo skutečností. Za jinou kategorii jsem už nenastoupil, termínově se zápasy U18 a U21 výrazně kryly. Kluci ale hráli druhou ligu, kde soupeře válcovali i bez nás, takže stejně jako hlavní mužský tým postoupili do nejvyšší ligy. Štěstí jsme tedy přinesli do týmů, za které jsme nehráli. Tréninky s U21 byly ale velmi kvalitní a přínosné, snažili jsme se jich absolvovat co nejvíce, protože jsme věděli, že nás posouvají a jednou jsem si pinknul i s teď už NLA týmem, to byl parádní zážitek.

Přijeli jste už po skončení aktuální sezóny u nás. Jaké máte ambice do té další?
MR: Týmové ambice jsme ještě neřešili, ale mé osobní se budou nejspíše skládat ze dvou hlavních pilířů. Budu se chtít rvát o účast na MSJ, což bude dosti náročné. A určitě bych chtěl nakouknout do mužského áčka a začít si tam budovat pozici.
MŠ: Ambice se od letošní sezóny moc nezměnily. Stále chci být lídrem týmu juniorů jak na hřišti, tak mimo něj. A co se týče mužů, tam chci opět hrát co nejvíce, nejlépe samozřejmě Národní ligu, do které se klukům podařilo postoupit. To ale půjde pouze přes kvalitní výkony na hřišti, ovále a v gymu, takže se těším, až na to zase společně vlítneme.

A na závěr záludná otázka, jak jste se těšili do školy?
MR: Upřímně jsem se i těšil, protože mi samostudium moc nevyhovuje. Ale byla to poměrně studená sprcha po návratu :)
MŠ: Já se teda těšil dost :D. Do školy chodím rád, někdy je to samozřejmě otrava, ale jaký si to člověk udělá, takový to má ;)
Na závěr bych rád poděkoval rodičům a hlavně mým hostitelům do Gelterkindenu, kteří se o mě starali, jako o vlastního.

PRVNÍ ROZHOVOR:
https://www.fbsslaviaplzen.cz/...